Tyhle písně hýbou celým Německem! Nyní dali Tokio Hotel exklusivní pohled na to, jak vytvořili svoje hity....
Konečně je to tady, nové album od Tokio Hotel "Zimmer 483"! Nicméně, jak přišli k tak brilantní písni jako je "Spring nicht"? Exklusivně v Bravu, Bill (17), Tom (17), Gustav (18) a Georg (19) odhalili, co je inspirovalo k těmhle písním!
Bravo: Jak dlouho jste pracovali na svém albu "Zimmer 483"?
Bill: To je těžké říct. Mezi našimi koncerty jsme byli ve studiu. Jenom před Vánoci byla velká intenzivní produkce, kde jsme dokončovali album. Vždycky to vezme hodně času, předtím než je jedna píseň hotová. Máme velký tým a každý má svůj vlastní názor.
Tom: Předtím než je píseň připravena k nahrání, to zabere hodně času. Těsně předtím než je píseň nahrána a zmixována a všechno kolem, trvá to věčně.
Bill: Vždycky jsme taky tu píseň nechali chvíli být. Pár dní později jsme se na ni znova podívali a rozhodli jestli to je dobré pro album. Může se i stát, že nějaká část je smazána.
Bravo: Jak jste žili, když jste byli ve studiu?
Bill: Bydleli jsme nad studiem. Byl tam vždycky nepořádek, ale to byla spíše naše chyba (směje se). Nebyl to luxusní dům, jenom tři pokoje se čtyřmi postelemi. Dohadovali jsme se, kdo bude kde spát. Měli jsme jenom jednu koupelnu s velkým problémem, rozhodně jsme se dohadovali, kdo bude na řadě. Měli jsme obývák s televizí a gaučem. Byli tam krabice od pizz, všude kolem ležely. Jednou za měsíc jsme to všechno uklidili. Nemohl bych tam bydlet celý dlouhý rok...
Bravo: Jak vypadal typický den?
Gustav: Spali jsme dlouho a začínali nahrávat asi kolem čtvrté hodiny odpoledne.
Bill: Gustav už cvičil dřív nebo došel pro chleba.
Georg: Když začal hrát, všichni jsme spadli z postele.
Bill: Nezpívám před šestou večer. Můj hlas musí dlouho vstávat. Spí rád dlouho přesně jako já...
Tom: Čekáme vždycky na to, až se Billův hlas vzbudí (směje se)!
Bill: Jsme pouze noční lidé. To máme lepší nápady.
Tom: Noc nás inspiruje.
Bravo: Jak vzniká píseň Tokio Hotel?
Bill: Nejvíce nápadů dostaneme, když jsme na cestách. Vždycky s sebou mám nahrávací zařízení, nebo tužku a papír nebo svůj počítač, tak můžu napsat všechno, když to přijde. Nebo si to naťukám do mobilu. Vždycky mě štve, když něco zapomenu. Nicméně, zapisuji si všechno. Se svými nápady chodím za Tomem. Protože nehraji na nástroj, musím si melodii té písně broukat.
Tom: Nejvíce na ně přicházíme, když jsme na cestách, v tourbuse, v hotelových pokojích, kdekoli. Vždycky s sebou mám akustickou kytaru. Dohromady s bubny a basou to dáváme ve studiu. Tam dostáváme nové nápady a píseň se mění.
Bravo: Co potřebuješ k tomu, abys mohl zpívat píseň s takovými emocemi?
Bill: Vždycky to záleží na mé náladě. Pro píseň s hodně energií jako "Ich brech aus", musím slyšet muziku v mých sluchátkách velmi, velmi hlasitě. Musím mít ten správný druh pocitů, když jsem na podiu, tak můžu tu píseň zpívat s energií. U balady jako "Hilf mir fliegen" musí být místnost temná, tak můžu tu píseň pociťovat.
Georg: Bill taky někdy zpívá nahý (všichni se smějí)!
Bravo: Co vás k písni inspiruje?
Tom: Náš vlastní život. Když sedíme v tourbuse a jedeme z jednoho města do druhého.
Bill: Nebo to říká příběh, jako u "Hilf mir fliegen", seděl jsem v letadle a necítil jsem se dobře. Bylo toho všeho na mě moc. Tak jsem dostal nápad na tuhle píseň.
Tom: Také nás inspirovalo, co nám řekli přátele. A samozřejmě, taky my máme normální problémy jako každá jiná osoba.
Bravo: Jak jste vybrali název pro album?
Tom: Sedli jsme si spolu a dohadovali se o tom. Byl to jednoznačný návrh.
Bill: Bylo to nejspíš taky jasné, že se tak bude jmenovat, protože jsme tam napsali naši první píseň pro album a to "Wir sterben niemals aus", přesně v tomhle bungalově ve Španělsku s číslem 483. Chtěli jsme tam být hlavně pro relax a trochu psát - nakonec jsme tam neměli tak dost času na odpočinek. Ten dům byl totálně divoký. Totálně jsme to tam všechno upravili a vzali tam všechny naše nástroje, vypadalo to tam jako doma.
Tom: Když jsme se vrátili, tak každý říkal "Vůbec jste se neopálili.".
Bill: Zamkli jsme se uvnitř a psali písně.
Tom: Tam jsme napsali první píseň, o které jsme rozhodli, že bude jistě na albu.
Bravo: Kdo vlastně slyšel to album, ještě než vyšlo?
Bill: Moje máma a nejlepší přátelé to slyšeli. Moje mám plakala. Je úžasné vidět, jaké emoce přišli, když poslouchala naši muziku. Když se to stalo, bylo to krásné.
Georg: Dokonce i má rodina byla unesena.
Gustav: Vzal jsem domů to CD, ale držel jsem ho zpátky. Mohli si ho poslechnout až v den, kdy to vyšlo. Když byli Vánoce, musel jsem taky čekat na dárek...